O zahradní architektuře toho vím zhruba tolik, jako o kvantové fyzice nebo motoru auta. Takže vlastně nic. Zatímco po světě běhají lidé, pro něž je něco z výše zmiňovaného alfou a omegou jejich životů, já se přiznám bez mučení, že mě moje neznalost nechávala absolutně klidnou. Ovšem pouze do doby, kdy jsem na YouTube náhodou narazila na video s názvem „Ferdinand Leffler, Strach a hnus v českých zahradách“. No, řekněte sami, kdo by odolal a nepustil si vysílání s tak lákavým názvem? Jméno Ferdinand Leffler jsem navíc slyšela poprvé v životě. Nic jsem si od videa neslibovala, maximálně to, že ho za chvíli nahradím nějakým zajímavějším.
Když jsem i po pár desítkách minut seděla stále přikovaná k monitoru a doslova hltala každé slovo, můj vztah k zahradní architektuře se začínal zvolna rodit. Byla jsem nadšená! Hlavou mi začalo běžet tisíce nápadů, které by se v naší zahradě daly zrealizovat. Milujeme ji takovou, jaká je, říkáme jí divoká, letitá a svažitá, ale určitě by snesla zakomponování pár útulných zákoutí. Jelikož jednou z mých vlastností je (obrovská) netrpělivost, potřebuju mít všechno tady a teď, okamžitě jsem zapojila vyhledávač a do klávesnice ťukala příjmení Leffler. Ještě téhož dne jsem zvládla prolustrovat web ateliéru Flera, přihlásit se k odběru jejich newsletteru, online zakoupit knihy Žijte ve své zahradě a Zelené pokoje a večer donutit Toma, aby se mnou sledoval alespoň jeden díl Ferdinandových zahrad…
Dokážete si asi představit, co se mnou udělalo zjištění, že 15. září 2020 se v Brně koná přednáška pana Ferdinanda Lefflera a paní Jany Pyškové. No jasně, skákala jsem do stropu samou radostí a kupovala lístek rychlostí blesku. Na září jsem se těšila víc, jak na Vánoce. Přednáška byla neuvěřitelná, inspirativní, plná zajímavých informací. Proudilo v ní tolik dobré zahradní energie, že člověk měl chuť vzít ještě v deset hodin večer čelovku, rýč a gumáky a pustit se alespoň do nějaké výsadby. Jsem nesmírně ráda, že u nás najdeme architekty, kteří jsou ochotní podělit se o svoje znalosti a zkušenosti s laickou veřejností a usnadnit tak zahradníkům amatérům cestu k jejich vysněnému zelenému ráji. Pan Leffler je dokonce tak energický a inspirativní, že jsem na chvíli zalitovala, proč jsem místo archeologie nešla studovat zahradní architekturu.
S nadsázkou říkáme, že až jednou vyhrajeme ve sportce, necháme si zahradu od Flery navrhnout. Do té doby nám postačí jejich inspirace, dobrý duch naší zahrady a štěstí, že ji můžeme vnímat všemi smysly. Cítit její vůně, ochutnávat plody, vidět koloběh ročních období a zapomenout v její náruči na každodenní starosti…
Comments